Fórum fretky.cz

Už odmalička jsem byla zvířecí maniak. Když jsem v roku a půl dostala plyšového, štěkajícího pejska, nemohla jsem se prý od něj odtrhnout. Celé dny jsem se okolo něj plazila a ne a ne přestat. A to už mi zůstalo. Celý život mám doma aspoň dvě zvířátka. Vystřídala se u nás pěkná řádka zvířat. Koťata, křečci, vodní želvy, rybičky, vodní šnekové, pískomilové, myšky, osmáci, andulky a samozřejmě pes. Všechny zvířátka jsme domů nosili tajně. Léčba šokem. Máma nejdřív chvilku nadávala, ale po chvilce se s novým přírůstkem začala mazlit.Pak jsem si pořídila fretku. Doma jsme si jí s bratrem snažili vyprosit dlouho, nebylo ale kam dát klec, a tak jsme to vzdali. Ale ne úplně. Stále jsme se na ni chodili koukat do zverimexů. Změna nastala když jsem se odstěhovala do Prahy. Tam už mi to neměl kdo zakázat a místa máme taky dost. A tak jsem si jednoho dne jela pro to chlupaté nadělení. První problém bylo, že fretečka byla starší, než se nám původní majitelé snažili namluvit. I tak jsem se rozhodla, že si ho vezmu domů. Na rozloučenou mi dcerka majitelky oznámila, že kouše. Prý do krve. Nejistě jsem se podívala na nového kamaráda. Ten na mě zvědavě koukal z přepravky. Než jsem se vzpamatovala, tak hlavou nadzvedl víko přepravky a já ho jentaktak stihla chytit, aby neutekl do dáli. V autobuse cestou domů na mě každý zvědavě koukal. Včetně fretky. Doma jsem si ho hned snažila získat krmením. A pak jsme si ho pustili. Začal poskakovat a legračně běhat. A pak začal kousat. Zákeřně do palců, pat, loketních jamek a podobně-tam kde to bolí. Když jsme ho dali do klece, tak hned vysypal misku s krmením, misku s vodou i záchod plný steliva (na záchod chodil samozřejmě kam se mu zamanulo). Všechno naschvál. Byli jsme zoufalí a nevěděli co dělat. Změna nastala potom, když jsme o něj málem přišli. Strčil nám totiž hlavu do ruličky od toaleťáku a nemohl ji vyndat. Škubal sebou a mlátil tak, že jsme ho nemohli vyprostit. Pak mu začala z nosu prskat krev. Pak jsme ho vyndali. A jak jsme okolo něj pak všichni začali vyděšeně běhat, tak začal simulovat. Když chtěl ven, tak začal kašlat jako kdyby umíral. Potom co následovalo vyndání z klece, tak se zázračně uzdravil. Docela dlouhou chvilku trvalo, než nám jeho lest došla. A tak jsme mezitím přivázali v kleci co se dalo, došlo nám, že do obýváku ho pouštět nemůžeme (hlína vyhrabaná ze všech květináčů na které dosáhl, nás o tom rychle přesvědčila), a také jsme se dozvěděli, že se sousedovic pejskem ho neskamarádíme (pejsek fretku zahlédl a vzal roha – víckrát se u nás neukázal a to předtím byl častý host ). Postupně si na nás začal zvykat a už tolik nekousal. Vždycky když ho pustíme, tak nám vymete prach ze všech zákoutí jako je škvíra za sporákem, za linkou, za ledničkou i pračkou. Zjistili jsme, že i fretka dokáže žebrat jako pes a také stejně krást dobroty (vykradená bonboniéra je toho důkazem – a jak se rozčiloval když jsme mu poctivě nakradené bonbóny brali). Taky jsme zjistili, že kupovat spoustu hraček je zbytečné, protože nejlepší hračky jsou stejně igelitky, batohy které si samozřejmě otevře, kalhoty a můj masážní strojek proti celulitidě (jednou za čas ho zahlédnu, jak si ho náš milovaný freťáček přenáší do nové skrýše). Vždycky když s ním jdeme ven na procházku, tak jsme tak trochu veřejná atrakce. Všichni na nás koukají, spousta lidí se ptá, co že to je za zvíře a jeden pán si ho na ulici i fotil. Někdy z něj mám skoro i infarkt. To třeba když nám vyleze až na stůl a tam něco shodí – třeba sklenici plnou pití, skleničku tatarky a podobně. Nebo rovnou strhne celý ubrus a všechno co na něm je (a čím víc věcí, tím líp). Chce se totiž houpat. Což nám dělá třeba i se záclonami. Tam se ovšem vždycky zasekne drápky a začne nespokojeně remcat. A pak se ještě vzteká, když ho vyprošťujeme. Jako nejnovější věc se naučil lézt na kuchyňskou linku a taky zezadu DO kuchyňské linky, kde většinou zevnitř otevře dvířka a vyhází hrnce, což je děsnej randál. Poslední dobou každej den trnu, co se naučí za novou lumpárnu Ale stejně ho mám ráda

Tak jsem došla k názoru, že náš freťák Chip je nefalšovanej kleptoman! Zatímco dřív ukradl něco jen když se mu to hodně líbilo, dneska už ukradne všechno co zahlídne, nebo na co dosáhne. Našel si schovku. Vedle sporáku máme zákoutí kryté plechem. Chip tam odmalička lez, ale nikdy tam nic netahal. Až postupně začal. Teď už tam nosí všechno! Když už se nám šustění za sporákem nezdálo, odstranili jsme krycí plech. Bylo tam úplné skladiště! Obaly od jídel vytahané z koše, igelitky, pytlíky, maková buchta, můj strojek na cellulitidu, asi tři hračky, dva balíčky papírových kapesníků, granule, ozdobné velikonoční vajíčko a 25 centimetrů vysoký čokoládový zajíc! Nechápu jak tam všechno nepozorovaně propašoval. A teď mi začíná dělat další skladiště ve skříni, kterou se naučil otevírat. Ale tam se mu to tolik nelíbí, tam na něj totiž moc vidíme a hned mu ty jeho úlovky bereme

He he, koukám, že Chip je šikulka. Moje Žížalka si taky schovávala věci, do úzké škvíry pod jedním šuplíkem psacího stolu, tam tahala skoro všechno, na co přišla, ale ne jídlo, to schovávala pod klec, tedy jídlo, které ukradla z kýble co mám pro morče a pískomily, takže občas jsem tam našla mrkev a podobně, a nejčastěji tam tahala tvrdé rohlíky nebo chleba. Ne že by to jedla, ale byla to asi zásoba na horší časy. Asi si pamatovala, že měla někdy hlad, holt to byl nalezenec... Bobešek si vůbec nic neschovává, a Lórinku jsem při tom zatím taky nenačapala, ta raděj všechno hned sežere

No on to taky většinou nejí Ale zásoby má na 5 let dopředu

to nebude tím, že by si pamatovala hlad. Moje fretky nejsou nalezenci, ale dělaj to taky. Pokud je to moc dobré, sežerou to hned a když už nemůžou nebo nemaj na to zrovna chuť, mažou s tím někam schovat.

Tak je Chip už skoro tejden marod . Podle veterináře nastydnul a má něco na průduškách Nevím ale kdy, je teplo a venku taky nebyl. Chudák moc nejed a pořád spinkal. Každejch 12 hodin musí dostávat antibiotika a strašně zhubnul. Teď už se to aspoň zlepšilo, už i běhá a papá granulky. Ale krásně se tulí a spinká na mě, což normálně nikdy nedělá. Jsem strašně ráda, že už se to zlepšuje, nadělal mi starostí rarach jeden

Marod spinká v kalhotech

Božatko malinké! Jaké je to zlatučké jak bucká Jen at je brzy jako rybička!! Aby mohl řádit venku v teplíčku!!

Tak Chip pořád nepapaá, už běhá ale stále nejí. Zítra s ním jedeme na Bílou horu, snad nám tam pomůžou. Už o něj mám opravdu strach

Ahoj,
tak jak to s Chipem dopadlo na veterině??? Poslední dobou mám dost málo času, ale dneska jsem si přečetla poslední příspěvek a jsem tedy zvědavá, jak jste dopadli. Doufám, že mu je už líp...

Zjistili že má něco ve střevech ( hlavně že nám 2 veterináři tvrdili, že má něco na průduškách). Byl chudák na kapačkách a teď do něj musíme cpát prášky a násilím stříkačkou jídlo (což byl na začátku pěknej boj, než jsme našli správnej grif), protože pořád sám nejí. Ale od pátka se to strašně moc zlepšilo, už běhá, hraje si a krade nám věci, už zase nabírá váhu. A ani bych nevěřila jakou mi udělá radost, že mě kousne. Zítra jdem zas na kontrolu, tak jsem zvědavá co nám zase řekne...

chudák pacičky oholený

Tak jsme byli zas na kontrole, veterinářka nás moc chválila a v pátek vysazujeme prášky. A nejlepší zpráva je, že jsme ho právě načapali jak se cpe, až má boule za ušima konečně

Tak u nás už je zas skoro všechno při starým. Dneska jsem Chipa hodinu hledala po celym bytě jako blázen. Delší dobu jsem ho neviděla, tak jsem usoudila že spí jako vždycky za sporákem. Když už se mi to nezdálo, tak jsem se tam horko těžko dostala a zjistila jsem že tam není. Pak jsem ho hledala za lednicí kam není vidět - asi tak že jsem stála natažená na špičkách, napasovaná v miniaturní škvíře mezi lednicí a zdí, v jedné ruce baterku abych si tam posvítila a v druhé foťák abych si vyfotila jestli tam není - a nebyl (zato tam byla tuna prachu a bordelu. Už vím proč se mu tam tak líbí ) To už mě přecházel smích. Běhala jsem po bytě s pískacím ježkem pro kterýho si vždycky normálně přiběhne, volala a nic. A po prohledání všech skulin v bytě a představách že zmizel po stupačkách do dálí, jsem ho našla v místnosti, kterou už jsem prohledávala a kde bylo celou dobu zavříno (nejspíš mi tam proklouzl když jsem tam byla krmit osmáky). Po vysvobození si zas odpelášil jako by se nechumelilo. Po chvilce jsem ho našla jak mi z kabelky krade rozbalenou čokoládovou tyčinku a to jsem se rozhodla že už půjde spinkat do klece. A to jsem si jako dovolila moc, vzít mu čokoládu a ještě ho dát do klece ( po 8 hodinovym výběhu). Koukal na mě co si to jako dovoluju, že je přece strašně nemocnej. No jak říkám, všechno při starym

Tak jsme se dneska byli podívat u Tapilky. No láska na první pohled