Zdravím všechny. Jmenuji se Miky, ale moje adoptivní maminka mi neřene jinak než zlobidlo nebo jelito.
Jsem zverimexového původu a ke své rodince jsem se dostal ve dvou a půl měsících. Nikomu netrvalo dlouho si mě ohočit. Jen s tim kousáním sem měl chvíli problém. Každý říkal "au to bolí" , nechápal jsem co ti myslí. Pak si mě ale najdnou přestali všichni hladit a utíkali přede mnou, bylo mi smutno. Tak jsem ke všem chodil a místo kousíní sem začal rušišky olizovat. Teď si mě hladí všuchini
Stal jsem se vrchním mazlem, dokonce mě pasovyli na maskota jednoho fotbalového mužstva. Musím teď s nimi každý zápas jezdit a fandit jim. Před zápasem si mě každý pohladí a promýšlíme spolu taktiku. Pak si ještě párkrát "vykopnu" na našeho brankáře, zoubkama otestuju jestli má dostatečně pevné a kvalitní rukavice a jde se na věc. Mám je všechny moc rád a myslím si, že oni mě také.
Lidských kamarádů má spousty, ale těch chlupatých moc ne a když už se nějakej objeví, tak je to jen na chvilinku a nemám čas se s nimi ani skamarádit, mám jen jednoho, ale ten vubec nechodí ven a když už jsem s ním tak mě jenom kouše do ucha, ne že bych se neuměl bránit, ale z vejšky se doráží líp
.
Když s lidma je hrozná nuda. Nechápou hru na značkovaní rohů ani kousání ponožel a ani honění lahví. Nikdy sem si třeba nevšim, že by si se mnou moje maminka chvilku hrála s pastovou lahví, ta jenom kouká a směje se mi, že mi ta flaška pořád utíká. Ty lidi by nás pořád jenom fotili a mazlili se, ale to mě vubec nezajmá.
Tak pokud by se to pro mě našel nějakej kamarád, tak bych byl moc rád. Jsem z Chomutova.
Tak já už asi budu kounčit, něco dalšího z mého dosavadního osmiměsíčního života se dozvíte příště. Mam Vás rád, freťulky.
S láskou Váš Mikýsek...
Fórum
Dzarinka
