Fórum fretky.cz

Ráda bych tady pověděla nešťastný konec mého freťáka Zora. Taky se potřebuji z toho vypovídat.
Zora jsem dostala na vánoce 2009 od mého bývalého přítele. Nikdy jsem vyloženě pro fretce netoužila. Jednou jsem si však prohlížela nějaký časopis a tam bylo o fretce. Docela jsem se rozplývala jak je to krásné zvířátko. No a tak jsem fretku dostala. Zorovi tehdy byl 1 rok. Zažila jsem s ním krušné chvilky když byl v říji a neustále mě kousal, tahal pod křeslo a dělal loužičky všude možně. To byl taky důvod pro kastraci, po které se z něho stal můj mazlík. Od té doby to s ním byla jenom radost, kromě neustálých poznámek mých rodičů, abych ho dala pryč, protože smrdí a všechno mám od něho načichlé. Minulý rok v létě jsem uvažovala, že ho dám na balkón, ale to jsem zavrhla. Ještě chci upřesnit, že mi bývalý přítel udělal pro zora takové terárium se sklem a bylo tam málo větracího prostoru. Letos jsem se však rozhodla, že ho na ten balkón dám, v plánu však byla koupě klece. Tento týden po neustálých deštích konečně vysvitlo sluníčko. To mi ale radost nepřineslo. Shodou okolností jsem mu zapomněla dát do té bedny napáječku (kterou jsem den před tím umývala a zapomněla ji tam vrátit), takže tam neměl vůbec žádnou vodu. Ráno když jsem šla do práce tak v klidu spat, v misce měl ještě jídlo.
Odpoledne jsem se vrátila pozdě, šla jsem se na něho kouknout na balkon a podle mě spal (i mamka, když byla u něho v poledne si to myslela). Když jsem s ním chtěla jít za hodinku na procházku, chtěla jsem ho vzbudit, avšak jak jsem na něho sáhla, zdálo se mi jeho tělíčko nějaké jiné. Hned jsem poznala, že je něco špatně a že je už ztuhlý. Volala jsem mého taťku a brečela, brečela. Zoro mi chudák umřel a byla to moje vina.Kdyby existoval nějaký trest za způsobení úmrtí fretky, ráda bych ho vzala na sebe. Na mrtvého Zora jsem se nemohla ani podívat, aby mi tak neutkvěl v paměti. Do krabice, ve kterém jsme ho pohřbili jsem mu dala jeho oblíbený pelíšek, odstřihnutou hračku na gumičce, myšku kterou spolu s ponožkami schovával a vitamínovou pastu, kterou tak miloval. Na jeho hrobeček jsem zasadila kytičku, kterou mi často shazoval a která byla tolikrát přesazována.
Teď jsem úplně nešťastná, na všechno na co se podívám mi připomíná zora a všechno jsem musela schovat. Na to terárium ve kterém spal se nemůžu ani podívat, natož s ním cokoliv dělat.
Někteří říkají, že si z toho moc dělám, dyť to bylo jenom zvíře. Ale pro mě bylo všechno a jsem nešťastná z toho, jak musel prožívat poslední chvilky života.
Bez fretky nemůžu být, proto jedu teď o víkendu kouknout na nějaké mladé freťulky, ale pořídit si další fretku mi přijde jako zrada vůči Zorovi.
Moc mi chybíš Zoro.

Není to zrada.... uleví se ti, uvidíš...
lidi se z chyb učí...možná to bylo uplně něčím jiným než tím že jeden den neměl vodu...kdo ví....čas nevrátíš a trápit se ted už je zbytečné...Zora je mi moc líto..ale hlavu vzhůru

Tak, včera jsem se jela podívat na nějaké freťule do Hertic za Opavou, champaignské tam žádné nebyly, ale pouze tchořovité a albínci. Po dlouhém přemýšlení jsem si vzala páreček tchořovitých, s tím že se můžu rozhodnout pro jednoho, pokud to nebudu stačit. Páreček nebyl moc v čistém stavu, takže byli hodně cítit. Přivezla jsem si je domů a hned dostali vodní lázeň, což ale moc nepomohlo. Zabalení v ručnících, jsem je položila na postel, samička hned z ručníku vylezla a začala všechno na posteli očichávat, sameček se bál a zůstal v ručníku. Pak jsem šla s nimi na terasu, chlapeček se hned přede mnou schoval a prskal na mě, samička mě při každé příležitosti kousla. Na tohleto jsem nebyla zvyklá, možná taky proto, že jsem dostala Zora v jednom roce krásně vychovaného. Od té doby jsem začala přemýšlet, že je vrátím, nebylo to ono, pořád jsem myslela na Zora, jaký byl on, a prostě jsem je srovnávala. Ještě ten den jsem je vrátila, prostě jsem si je nemohla nechat.
Zoro byl Zoro, byla to moje osobnost se kterým jsme byli na sebe zvyklí, používal naučená gesta, se kterými se se mnou dorozumíval. A ty přinesené fretečky se mě bály a spolčili se proti mně

ono by stačilo vybrat si lepšího chovatele, který se miminům věnuje a ne množitele. stejně tak nemůžeš čekat, že mládě vystrašené z převozu, který je hned hozený do vany bude v klidu. fretka si musí zvyknout a to rozhodně netrvá pár minut!

Než si pořídíš novou fretku, tak by sis měla nastudovat alespoň základní informace. A taky pořídit klec, skleněné terárium není vhodné, obzvlášť ne při umístění na balkóně, kde na něj může svítit sluníčko. Fretky jsou citlivé na přehřátí a na sluníčko by vůbec neměli.

K mláďatům - v Opavě - Hereticích je minimálně jeden velkochovatel, fretky od něj pravděpodobně nebudou v dobrém zdravotním stavu, má jich hodně a prodává je levně, takže je dost pravděpodobné, že nebudou dostávat vhodné krmení, natož aby byly socializované.
Ale každé mládě je nejdřív potřeba vychovat, i kdyby bylo u chovatele úplně ochočené, v novém prostředí bude zkoušet, co si může dovolit. Pokud se na výchovu fretky necítíš, doporučuji uvažovat nad adopcí fretky z fretčího útulku, bude už vychovaná a hlavně už bude mít po pubertě.

Jinak je taky pěkná pitomost brát si sourozence kluka a holku, a dost to vypovídá i o chovateli, že ti je prodal...

Žiadna fretka nebude ako prvá,pripadá mi nezmyselné ich porovnávať,najprv si rozmysli,čo vlastne chceš,nemôžeš ich vracať,lebo to nie je Zoro.Všetky potrebujú čas,aby si zvykli na zmenu prostredia a majiteľa.Neber to ako kritiku,ale na tvojom mieste by som si vyhľadala viac informácií ohľadom fretiek,prešla rôzne fora,lebo osobne by som nikdy nedala fretku na balkon a ešte do skla.

Skleněné terárium to nebylo, sklo tam bylo z jedné části a Zoro v ní žil 2,5 roku. Od té doby, co byl na balkoně bylo škaredé počasí a pak se bohužel udělalo hezky. A o fretkách jsem vážně za ty roky přečetla dost. Páreček jsem vzala s úmyslem jednoho z nich vykastrovat, jak jen to bude možné.

Jedna skleněná stěna bohatě stačí. On stačí i střep skla, aby slunce přes něj zapálilo suchou trávu.

A pokud si toho o fretkách tolik přečetla, tak určitě víš, že fretky se mohou kastrovat až po první říji, a ta u samce trvá několik měsíců. A poznat první příznaky říje u samice taky nemusí být úplně jednoduché, a už při nich ji samec může nakrýt.

Příště by bylo lepší si vzít dva samce nebo dvě samice (a od chovatele, ne od množitele nebo z farmy!), nebo ještě lépe jednu nebo dvě už dospělé kastrované fretky z útulku, fretčí puberta je složitá. Ale nejdřív si (znovu) přečti v čem má fretka bydlet a pro jistotu i to, co má jíst.

po jednom dnu je vrátit? první den je jasné že se budou bát a že budou prskat..zvlášt když jsou to mládata, které koušou o sto šest...zvíře není věc...takhle s nima šachovat když jsou malincí...

Mě stačilo už si je jenom přivést a věděla jsem, že to prostě nejde.

To snad ani není možný

To musela být hrozná smrt upečením ve skleněném solárku bez kapky vody.

Nikdy jsem vyloženě pro fretce netoužila. Jednou jsem si však prohlížela nějaký časopis a tam bylo o fretce. Docela jsem se rozplývala jak je to krásné zvířátko. No a tak jsem fretku dostala.

Tohle mě taky fascinuje. Já si prohlížím na internetu a v časopisech fotky plno zvířat, například miíluju koně, nebo slony, taky žirafa je úžasný tvor. Ovšem představa, že si je jen proto hned pořídím.....

My jsme našli zalíbení v Ocelotovi, není to nereálné, ale zatím na to nemáme čas. Jinak taky miluju slony

jste normální každý to cití jinak když se na další fretku necítí tak je lepší když jí za čacu vrátí a to že by fretka umřela kvůli tomu že neměla jeden den vodu nejni moc pravděpodobné po musela bejt nějaká souhra náhod .

to že by fretka umřela kvůli tomu že neměla jeden den vodu nejni moc pravděpodobné

Naopak si myslím, že je to velmi pravděpodobné, tím spíš, byla-li na slunci v akváriu. Je to totéž, jak když zavřete psa, nebo dítě v autě na parkovišti a stačí pár hodin, natož jeden DEN bohajeho