Bylo 26. září a my jsme se šli se Šimonem (přítel) projít do lázeňského parku v Hodoníně. Byli jsme toho času na návštěvě u mých rodičů (jinak bydlíme s přítelem v Olomouci, kde od června rekonstruujeme cihlový byt). Při procházce jsme zahlédli "hopkající spirálku". Zvířátko vypadalo hladově, protože paní, která šla kolem s granulemi pro lázeńské toulavé kočky, nám později sdělila, že už je to několikátý den, co jí tu vidí. Poprosili jsme ji, aby nám dala do hrsti trochu těch granulek a snažili jsme se zvířátko nalákat, aby přišlo blíž. Dobře, že byla hladová, neb právě díky tomu se nám jí na hrst granulí podařilo přilákat k nám a po několika pokusech chytit.
..."Co to máte, proboha?!" Vyhrkla moje máma, když viděla, jak Šimon svírá v dlaních malé, vystresované béžové zvířátko. "Co s tím chcete dělat?" "To bude asi fretka, prý tu běhá už pár dní. Nemůžeme jí nechat doma? Venku už je v noci chladno, určitě by zmrzla!"
První, co bylo, pustili jsme ji v obýváku, do jedné misky jí dali vodu, do druhé zbytek těch granulí, pozorovali, jak hltavě baští a pije(měla šílenou žízeň) a přitom přemýšleli co s ní....
Nikdo z nás neměl žádné zkušenosti s fretkou, takže jsme sedli k internetu a začali hltat informace. Fretka nám označkovala půlku bytu, přesto jsme mámě slíbili, že se o ni zkusíme postarat. Jeli jsme v neděli ráno do OBI koupit přepravku, vodítko, napáječku, brožuru o fretkách a nějaké hračky. Bohužel neměli ani vhodnou klec, ani krmivo. Později jsme také zjistili, že freťule nepije z napáječky, ale z misky, na vodítko je příliš hubená a plastové misky původně určené jako záchůdek freťule zvesela čumákem odstrkovala a nadále značkovala čerstve zasklený balkon, kde zůstavala přes noc. Další den jsme jeli domů do Olomouce a doufali, že máma chov takového učuraného zvířátka zvládne a před tátou jeho přítomnost obhájí. My jsme slíbili, že jakmile skončí rekonstrukce bytu, vezmeme si ji k sobě...
|