Hodně často se stává, že lidé kryjí příbuzné fretky a poslední dobou se stává, že to dělají vědomě.. I když často říkají, že je to ok a odvolávají se na koeficiet, tak bych ráda podotkla, že koeficient bohužel neí všechno a že pokud se volí příbuzenská plemenitba, tak toho je za potřebí vědět mnohem více a je to více složité, než o jednom koeficientu..
Takže sem se nakonec rozhodla opsat základ z jedné učebnice "Dědičnost v chovatelské praxi", kde je vše myslím, že dokonale vysvětleno a to ačkoli učebnice není vůbec proti příbuzenské plemenitbě, spíš naopak - ale jasně vysvětluje, kdy příbuzenská plemenitba ano a kdy ne.
Vyšší stupeň homozygotnosti dosahovaný příbuzenskou plemenitbou je v pořádku, pokud jde o požadované příznivé vlastnosti. Ovšem stupňuje se i homozygotnost případných nežádoucích faktorů, škodlivých recesivních vloh (ty které se neprojevují viditelně, ale přenáší se dál) a to vede k snížení životnosti až degeneraci části potomstva. Záleží pochopitelně na tom, jak intenzivní příbuzenská plemenitba se používá. Ještě důležitější však je, jaké východí genotypy byly k příbuzenské plemenitbě použity, zda všestraně dobré nebo v některých vlastnostech méně dobré, případně dokonce špatné!
Příbuzenská plemenitba je neutrální metoda plemenitby, jejíž úspěch či neúspěch závisí na tom, s jakým genetickým materiálem se pracuje.
Jsou – li k příbuzenské plemenitbě použita zvířata zdravá, plodná, s vysokou plemenou hodnotou v žádáných vlastnostech, lze očekávat dobrý výsledek. Naopak, použijí-li se zvířata s nízkou plodností, nemocná nebo pocházející z neosvědčených linií či rodin, popřípadě zvířata s nevysokou plemennou hodnotou, pak nemůže příbuzenská plemenitba přinést nic dobrého.
Příbuzenská plemenitba je proto nepoužitelná tam, kde není dobře znám původ zvířat a tam, kde není známa jejich plemenná hodnota, tj. Kde není nic známo o dědičném založení zvířat, která mají být k příbuzenské plemenitbě použita.
Škodlivost neplánované příbuzenské plemenitby
Máme na mysli samozdřejmě neplánovanou příbuzenskou plemenitbu, k níž třeba nechtěně došlo v chovech, v nichž není dostatečně známo dědičné založení nebo v nichž se ve větší míře vyskytují vlohy pro nežádoucí znaky a vlastnosti.
Použije-li se příbuzenská plemenitba v chovu této úrovně, budou výsledky zcela jednoznačné: snížená životnost potomků, popřípadě zvětšený výskyt dědičných defektů – „jedním“ slovem ztráta kvalit, dobrých předpokladů a zdraví v chovu. Není to však nedostatek metody, ale jen potvrzení nevhodnosti výchozího materiálu, pro příbuzenskou plemenitbu geneticky nevhodného.
Vysvětlivky:
Homozygot je jedinec, jehož genotyp (=znaky ovlivněné genama) je ve sledovaném znaku tvořen jediným typem alel(=dědičný základ znaku organismu, konkrétní forma určitého genu). Tento stav se označuje jako homozygotnost.
|
