Jaké bylo moje překvapení, kdy jsem tajně snila o fretce ,ale věděla jsem, že kvůli alergii rodičů na jakákoli zvířata si jí nemůžu dovolit, my muj nejlepší přítel přinesl na předpolsední školní den malý uzlíček chlupů jménem Ema. Asi prvních deset vteřin štěstí vystřídala čirá hrůza z toho, co budu dělat, když fretku přinesu domů. Poletím z baráku já nebo jen fretka nebo obě? Přitáhla jsem povedeného přítele za flígr a důrazným hlasem jsem mu naznačila, že JDE SE MNOU DOMŮ. Po cestě jsme nakoupili nezbytný šampon, protože malé mládě bylo vytaženo z hnízda svých sourozenců a značně zapáchalo:) Přišla jsem domů se svým souputníkem, sedli jsme si na koberec a počítali minuty do příjezdu mámy. Pokud se zpracuje máma, pak je všechno zachráněno. Malé fretče spokojeně spalo ve fretčím batůžku a nevnímalo svět.
Podpatky prozradily příchod obávaného člověka a mně zmizela veškerá barva z obličeje. Nadechla jsem se a otevřela jsem dveře.
,,Ahoj mami, víš, jak mi chtěl dát Lukáš dárek k svátku?"
,,No vim, ahoj Lukášku."
,,Dostala jsem fretku, malou." a bylo to venku. K mém překvapení šla mamina do pokoje po špičkách se slovy ,,Ukaž tu malou myšičku, miminko." Nadzvedla batuzek a málem se rozplynula. okamžitě mi vnutila peníze na ockování, klec, jídlo a hlavně pořádně navoněný záchod. Ema byla naše....