Tak po dlouhé době sem se rozhodla, že i těm našim holkám založím deníček
U nás to s fretkami začalo, už tak před 13ti rokama, kdy jako malí sme měli domacího mazlíčka fretku "Lesinku" Doma sme ji měli na volno - jako pejska
Když nám jednoho hnusného dne Lesinku zakousl vlčák, bolístku sme nahradili novým kožíškem "opět Lesinka" Ta nám zase pro změnu utekla, ale mamka ji po cestě z práce našla u popelnice - to bylo radosti, když se vrátila. Jenže Lesinka od potulných koček dostala prašivinu a na to umřela 
Naši už pak další nechtěli, i přes naše přemlouvání. Jen sem poslouchala: "až se odstěhuješ, měj si co chceš?" Pak umřela babička a my zdědili pejska, takže už bylo jasné, že fretka nebude. Pořád je, ale mám ve svým srdíčku a jejich fotky na ledničce
Tak sme ztrávili několik let s freťulema Pak přišlo moje stěhování a touha po fretce opět přišla, mluvila sem o tom s přítelem. Ten protestoval, ale když sem si od jedné paní kousek od Rakovníku zamluvila samičku, už nemohl nic dělat
A tak sme si 17.11.2007 dovezli domů Chiquittku! A ani né rok na to, sem začla mluvit o kamarádce pro Chiquittku, pořád sme zvažovali, jestli jo nebo ne. Já nakonec couvla, ale přítel mě přemluvil a 31.8.2008 sme si jeli k Pardubicím pro Kessku. A tak tu spolu vesele žijeme ........................ do té doby než Chiquittka onemocněla, to byly pro mě krušné chvíle ale o tom se rozepíšu třeba zítra .....
Největším přáním pro ni je HODNĚ ZDRAVÍ ...........
Jinak žádné změny u ní nepozoruju, pořád je to naše hyperaktivní fretka s chutí sníst cokoliv ..........
I když po tomhle telefonu, bych to stejně rychle rušila 
snad pan doktor na jejich původ příjde .....
