Fórum fretky.cz

Chtěla bych se vás poptat, jak se vyrovnávate se smrtí fretky? Za deset let už máme druhou fretku,které bylo letos 7 let,což je hodně vysoký,ne-li důchodcovský věk u fretek a začali se u něj projevovat známky stáří, nějaké ty nemoci, únava, málo jí, ztráta radosti ze života. A vypadá to,že nás ještě letos opustí, takže se psychicky připravuji na nejhorší. Ale nedokážu se připravit na tu chvíli až to opravdu přijde. Je mi ho hrozně líto, pořád ho hlídám, kontroluji. Když nám umřela ta první, tak jsme si za měsíc přinesli Chica, ale teď mi moje máma oznámila,že jestli si pořídíme další tak jedině až za rok! Tak dlouho bych to nevydržela,jsem na fretičky zvyklá a nedokážu si bez nich život představit, navíc ztráta je lehčí,když se přimknete někomu dalšímu. Jak se s tím tedy mám vyrovnat bez nového člena rodiny? A hlavně jak se teď mám k Chicovi chovat? On přeci musí cítit,že se něco děje, je mu to vidět na očích.

Jelikož nemám jen jednu fretku a ani jsem nebyla zatím (díky tomu) v situaci, že bych nemohla mít další fretku, tak nemohu radit. Ale když nám umřela 8 měsíční Apala, bylo to tak náhlé, a nečekané, že jsem si to plně uvědomila až druhý den

A když nás opustil 6,5 letý Frodo, tak celkově, kromě větší únavy a zmatněných očí se nedalo určit, kdy to na něj přijde. Prostě rovněž do dne respektive večera, před smrtí se choval stejně. Vzhledem k tomu že mám fretek více a v ten čas jsem měla druhou fretku nemocnou až tak, že jsme museli krmit ze stříkačky, jsem neměla moc myšlenek na to, že už tu není.

Nevím, důvody, proč mamka říká, že až za rok, ale já bych si asi další freťulku pořídila, třeba i z útulku. Hlavně pokud vím, že fretka je to pravé.

No teď si mě dostala....únava, zmatněný oči, to Chico teď právě má:( až mi přijde, že z toho všeho chudák pláče...

No já si to právě bez nich nedokážu představit,ale problém vidím spíš v tom,že máma se bojí další ztráty, navíc fretičky celkově žijí krátce, my aspoň měli štěstí,že nám neumřeli jako několika měsíční...a navíc se čím dál častěji u nich objevují různé vady, neléčitelní nemoci a jak jsou maličký,tak je lze těžko léčit, to není jako pes. Jako určitě si další zváře pořídíme,jde o to,ale kdy. Přeci jen v naší rodině se fretky,norky a jiná podobná zvířátka chovaj už dlouho.

a já jsem zvyklá na fretky-kluky, a když nekastrujeme tak můžeme mít jen jednoho. takže nemám ani ke komu dalšímu bych se upnula.

Frodík měl matný oči tak rok dopředu. Smutný se mě nezdál, ale je fakt, že takový 3 měsíce před tím, než nás opustil, si jen tak prošel teritorium a někde se zachumlal a spinkal. Problém s nožkami neměl.

tak alespoň tři měsíce navíc jsou dobrý...já mám teď spíš strach o ty jeho nožičky, nevypadá to dobře, budeme muset holt vykonat další návštěvu veteriny, jen škoda, že v rámci veterinářů není žádný specialista na tahle malá zvířátka, třeba odborník obecně na kožešinový zvířata...

elspit, odkud jsi? sice nejsou veti speciálně na kožešinová zvířata, ale jsou veti, kteří ví co s fretkou a ve fretkách se vyznají.

z Prahy

no tak zrovna v Praze si myslím, že máš na výběr dost, sice nejsem z Prahy a tak zkušenosti nemám ani s jednou veterinou, ale tu je doporučení od jiných fretkařů.
seznam některých veterin je tu -> veterinarni-lekari/
dál potom
AA Vet, Praha 10 http://www.aavet.cz/
http://www.vetcentrum.cz/modrany/kontakt1
http://www.ivet.cz/index.php?Odkaz=4 - Anděl, Viziová

díky,ale myslím si,že chodíme k tomu nejpovolanějšímu v Praze, náš pan doktor Král dřív pracoval v Zoo právě s takovýma lasičkama jako máme my:)) a je jeden z nejvyhlášenějších na tuhle problematiku tady u nás v Praze.

Ja som sa so smrťou fretky nevyrovnala dodnes,veľmi mi chýba a je to viac ako pol roka,čo som ju musela nechať odísť.Videla som,že niečo nie je v poriadku,chodili sme po veterinároch a nič nezaberalo,kým som objavila veterinárku so skúsenosťami,už sa dala iba uspať,aby sa netrápila,čo som si nechcela pripustiť.Posledné dva týždne mi spala celé noci v náručí,proste sa lúčila,vedela,že odchádza,nemohla som potom jesť ani spať a o fretke som nechcela ani počuť,aby sa ďalšej niečo nestalo.Vydržalo mi to dva týždne a mám dvoch samčekov z útulku,ktorých by som nedala za nič na svete.A vždy,keď si spomeniem na nášho Elvisa,alebo vidím týranú fretku,okamžite mám slzy v očiach.Neverím,že vydžíš rok bez fretky,sú to úžasné šelmičky.

No já taky ne...hlavně se teď soustředím na to,jak pomoct Chicovi,aby se mu udělalo líp a byl tu ještě s náma nějakou tu dobu, i kdyby měl skoro celý den prospat. Loučení je právě hrozně těžký a mám dojem, že naši se zas nechtějí smířit s tím,že s další novou bysme se pak museli taky smutně rozloušit, to je nekonecny pribeh. Cim vic se na zviratko upnes tim je to pak na konci tezsi a parve ja nas celou rodinu vidim jak bysme taky nejedli, nespali a porad na to mysleli. a navíc cim starsi pak fretka je tim nachlynejsi na ruzny desivy choroby, kterym se neda zabranit:(

Držím ti palce,aby si Chicovi dokázala pomôcť,lebo to človeka ubíja,keď sa musí pozerať na to trápenie a nevie pomôcť a Chicovi skoré uzdravenie.Viem,že aj keď len spí,aj to je niečo, proste keď si to zamiluješ...