Ahoj, hlásí se vám Ema
To by jste nevěřili, jaké věci se dějí. Ale všechno popořádku.
Už jsem zase byla s velkou mamčou a Sydem u tety. To bylo boží.. Mamča nás uvázala pod mirabelku a tam je taková skvělá hlína.. No, hrabe se v ní jedna radost. Hnedka jsem si vyhloubila tunel. Když už jsem byla moc unavená, natáhla jsem se do něj a odpočívala. Nechápu, proč mě ale pořád chodili okukovat.. Měla jsem ho vyhrabat delší. Takhle mi z jedné strany koukal nos a z druhé špička ocásku.. Příště se jim zahrabu celá.
Taky nás zase přišla okouknout psice. Zaslechla jsem, že jí říkají Bela. Moc dobrý pocit z ní ale nemám. To taťka je odvážnější. Vyskakuje na ní, co mu špagát dovolí. Bela moc dobře ví, která vzdálenost je ještě bezpečná. Syd se nezdá, ale odvahy má za pět fretek.
Jsem ráda, že bydlím s taťkou. Kdybych byla sama, možná by se ze mě stal takový rozmazlený jedináček jako z Belči. Představte si, že ona normálně na nás žárlila. Když kolem nás někdo prošel, nedejbože aby se zastavil a trochu nás poňuchňal, ta vyváděla. Takový vzteklý žárlivý štěkot jste teda určitě ještě neslyšeli.
Za druhé: V pátek jsem byla se Sydem, Hančou, mamčou a Zdeňčou na výletě. A víte, kdo s námi taky byl? Moje babička a s ní dvounožec, u kterého jsem se narodila! Bylo to super. Byli jsme na Hukvaldách a pořád jsme jen slyšeli: "Jé, co to je?" "To je fretka?" "Můžu si jí pohladit?" Jasně že jim pod ruku strčili hned mě se slovy, že nekoušu. Asi bych měla začít.. Aspoň bych měla klid, stejně jak Syd.
S Kačkou (tak se jmenuje ta moje babička) jsme si vymyslely bezva hru. Předháněly jsme se, která té druhé lépe vyčistí uši. Když už jsme je měli čisté, společně jsme přepadly Sydieho. To jste měli vidět, jak rychle uháněl od nás pryč!
Byl to fajn den. Teď Hanka říká, že až bude doma, stáhne fotky z foťáku a dá je sem.
Tím se dostávám k poslední novince. Jsem v Brně. A sama (jakože bez Syda). Zatím nevím, co si o tom mám myslet. Cesta byla strašná. Nejdříve jsme jeli autem, potom vlakem, potom Hanka nadávala, že je výluka a jeli jsme autobusem, potom zase vlakem, ale úúúplně nejhorší byla cesta tramvají. Tolik neznámých zvuků, pachů, lidí... A navíc to příšerné horko
Když jsme dojely do nového "domova", udělala mi Hanka radost tím, že mi přidělila samostatný pokoj (aspoň nebudu celou dobu zavřená v té mrňavé přepravce - stačila mi ta cesta). Není sice velký, spíše maličký, ale mi to stačí.
Jsem zvědavá, jestli se mi bude stýskat po Sydovi a jemu po mě.. Vždyť je to poprvé, co jsme takhle od sebe!
Mno, ale abych se vrátila k důvodu proč tu jsem. Já vlastně nevím. Hanča sice pořád mluví o tom, jak se o mě bojí a tak a že zítra půjdem k panu doktorovi, ale já se cítím naprosto zdravá. Možná to má co dělat s tou bouličkou, co se mi objevila na bříšku, ale když mě nebolí, tak tam vlastně ani není a já jsem zdravá, no ne?
Páni, koukám, kolik jsem toho stihla napsat.. Až mě z toho bolí pacičky. Raději si půjdu na chvíli odpočinout. Stejně už mě odtud Hanča vyhazuje (že prý chce dodělat to video se mnou a se Sydem).
Tak se zatím mějte a já se zase brzo ozvu
Kvok, kvok, vaše Ema