Možností je samozřejmě spousta. Kdybychom nečekali nový přírůstek, ani bych to vyšetření nenechala dělat, protože Opicula fakt vypadá v pohodě. Ten den nebyl žádný stres, kterého bych si byla vědoma, řekla bych, že to byl jeden z nejnudnějších dní v jejím životě...
Nestalo se naprosto nic mimořádného, ani co se týče jídla, ani zážitků. Teď už je to každopádně jedno, bobík je pod mikroskopem a uvidí se, nakolik za to můžou coronaviry a nakolik ostatní vlivy. Chci mít jistotu, že klouček se od nás nenakazí a že se to u Opicule vlivem většího stresu neprovalí ve festovní, skutečné ECE. Kloučka zřejmě necháme pár dní v karanténě (chudák, snad to zvládne
) abychom i my měli jistotu, že je v pořádku.
No a protože trávím další ze skvělých
víkendů v Mikulově, tak mi to nedá se o tom nerozepsat. Byli jsme dnes na oslavě narozenin jedné rodinné příslušnice a bylo to supr. Zablbli jsme si s děckama v bazénu, bylo to žůžo.
Ale maminka se děsně nudila, tak jsme byli už v sedm doma... Prostě, co dodat. Zase jsme museli zdrhnout první, to by nebylo ono, kdybychom tam vysedávali.
Sice bylo mrtě lidí, a nikoho jsme moc neznala, ale s těma děckama tam je fakt sranda. Ty jediné to neberou zas tak vážně... Já a Igi jsme v tom bazénku byli nejstarší. Ani trochu nám to ale nevadilo.
Jinak jsem strávila den "běžnými činnostmi" typu:
vysypat naše zimní boty z pytle-umýt-nakrémovat-nasypat zpátky do pytle
ve městě v lékárně žádat lék na předpis, ovšem bez předpisu (získala jsem ho)
mámit elektrickou troubu po mém milém (nepovedlo se)
a další už nepodstatné blbinky
To abych se jako nenudila...
Zítra budeme vystěhovávat věci z garáže, protože maminka považuje za nezbytné mít v garáži dlažbu. Mezi inventář patří asi dva metry vysoká "stacionární" vrtačka továrního typu
, pár fošen a jeden menší-větší železný regál plný kravin a nesmyslů, kovového šrotu a dalších vymožeností. Čeká mě skvělá neděle...