Lena napsal:
Tak dnes jsme udělali zase malinký pokrok, teda nevím, jestli se to tak dá nazvat. Ráno jsem naší Adélce ukazovala"kdo je tady pánem",chytla jsem ji, ona se zahryzla a držela, tak jsem si vyprostila prst, ale stále jsem ji držela a snažila se ji trochu hladit a klidně na ni mluvit. Odpoledne řádila,až jsem měla obavy, jestli to přežije, ale potom
usnula, znavená tím řáděním a my jsme ji hladily a chovaly na klíně. Pro nás to byla nádhera, ale nevím, jestli o tom freťule věděla, ale spinkala tak spokojeně. Věřím tomu, že si na nás zvykne a bude v pohodě. Už se na to těšíme. Tu fretku jsem totiž pořídila 13leté dceři a ona je tak trochu zklamaná. Ale my to nevzdáme. Tak to je malý přídavek za dnešek. Děkujeme všem, kteří si to tu přečtou a poradí
Ahoj Leno, my jsme si před pěti měsíci přivezli naší Kimi, ketrá byla taky kousavec...Teda ze začátku to bylo hotvé zlatíčko...Jak putovala od ruky k ruce...Protože nám jí vyzvedávala kamarádka...Za pár dní, když se zabydlela a zjistila, že jí nic nehrozí a přestala se bát...Tak to začalo...Kakání a kousání...Takže jsme začali důraně Kimi ukazovat, kdo je doma páníčkem...
Každopádně Kimi byla u původních majitelů nepouštěná a nikdo si s ní skoro nehrál...
Že to jsme my a ne ona...Když moc kousla, tak jí kousnem do ucha...Samozřejmě ne tak, aby jí to ucho krvácelo...To časem poznáš, co jí bolí a co ne...Navíc my jsme taky ze začátku kouslai málo...Měla z toho totiž děsnou švandu...Občas dostala holt malého políčka, aby pustila...Twď už stačí většinou jen zvýšit hlas a ona už ví, že má přestat...Teda pokavaď není absolutně rozdováděná...To na ní platí jen se schovat a chvilku si s ní nehrát...To se uklidní a potom to s ní zase jde...Prostě musíš zkoušet, každá fretka je jiná, stejně jako člověk..Na každého platí něco jiného...A když bude hodná, tak my to děláme tak(stejně bychom jí to dávali, ale takhle je to pro ní jakoby za odměnu...)že jí dáváme multivitamínovou pastu...Olízat trošku víčko
A nebo hrozinky...Ty má ráda...