Nazdárek bando,
tak jsem zase tu....panička měla problémy s kompem a pak jsme často jezdili na návštěvy či tu nějaká byla.A tak se sem dostávám až ted. Už jsem byla nervozní a hryzala paničku do nohou, aby o mě věděla a připomínala se jí.
Novinek je plno, ale tak asi to nemá cenu vše říkat. Přižili jsme krásné Vánoce, hezky jsem oslavila Nový rok. Teda já po svém, panička měla menší problémy díky mě. Měla tu návštěvu a já si cvičila moje zoubky, sice malé, ale ostré. Dokonce tekla i krev.
Měla jsem radost a výbornou strategii. Přiblížit se, kousnout a zdrhnout. Návštěva se mě pak bála. Nevím proč, ale měli radši Zerouše.
Jinak Zero už dospěl a musím nerada uznat, že je ted i silnější a má nade mnou nadvládu. No ano, skočí po mě a ten jeho těžký zadek mě přimáčkne k zemi. Ale stejně se s ním ráda peru a utíkám. Zatím mu vždy uteču. Díky hluchotě se mu i spolehlivě schovám. Stačí, aby mě neviděl a jsem za vodou.
Ted si panička na mě přichystala překvapení a to v podobě hledání nápadníka. Vypadá to, že je rozhodnuto. Nejspíše jednou budou ode mě maličký. Ale až se to bude blížit či s někým budu v kontaktu, určitě vám to sem napíši.
A jedna smutná zpráva nakonec, naši přátelé z Prahy byli předány do rukou jiných páničků a tak asi budeme hledat nový fretčí kamarády na procházky. Kdyby někdo z Prahy měl zájem, rádi se seznámíme. Jak já tak i Zero. Ted zacpěte uši páníčkům, ale naučím vás nějaké triky, jak pořádně je rozhýbat a taky jim zabrnkat na nervy.
Tak a já běžím, k mému oblíbenému místu, kimonu mé paničky, se blíží Zero. To místečko je moje a musím si ho jít uhájit. Tak zatím bando.
Vaše Kimi a Zero (bohužel on neumí psát, má velký packy
)