Ahoj všem.
Dnes jsem se rozhodla založit naší Opici deníček. Není to sice žádné mládě, ale starší dáma si taky deníček zaslouží.
Narodila se přibližně 9.4.2003, tak to už za chvíli bude mít krásných 6. Koupila jsem ji jako 9-měsíční ve zverimexu v brněnské Olympii (tímto jim dělám reklamu), protože tam se o ni postarali přesně tak, jak potřebuje. Byla v kleci, měla hadrový pelíšek, fretí záchůdek, plnou misku jídla a byla úúúúžasná! Hned jsme se do sebe zamilovaly
. Jenže pak přišly starosti. Se změnou prostředí se dostala do říje a ne a ne přestat. Navíc začala hrozně zlobit a všechny kousala do krve. Na mě si po pár dnech zvykla, ale ostatní byli nahraní (nebo na hraní
). Po měsíci trvajíci říji jsme byli na injekci, ale nezabrala. Dostala pak ještě další dvě, ale vulvička se nezmenšila, tak musela na kastraci 
. Byli jsme z toho špatní, věděli jsme o riziku, které z toho plyne, ale už šlo o život, nemohly jsme čekat. Naštěstí to pan doktor Jekl a Opica zvládli. Bohužel pak nastaly menší komplikace, Opica měla mlíčko, které jsme vymačkávali. Hrozně ji to bolelo, chudinku. Nakonec i to přešlo a já se mohla vrhnout na výchovu a Opica na zlobení. Od té doby až do dnešních dnů to spolu táhnem bez větší újmy na zdraví. Mám ji moc ráda, je jako moje dítě. O to víc mě mrzí, že jí po takové době, co ji mám, nemůžu přinést domů k mamince a jejímu manželovi. Ani na Vánoce neudělali vyjímku. Takže v Havířově bydlí v taťkově prázdném bytě...
Už je to moc douhý, tak budu končit.
. Taky prolízala tunýlkem, to ji bavilo o dost víc 
. Ale nejlepší bylo, že celá klícka voní po minulé obyvatelce. Pořád ji někde hledala. A vůbec u toho neměla naježený ocas. Ale stejně, raději to nebudeme riskovat. Už jsem totiž jednou viděla, jak takové setkání s další freťulí probíhalo - strašně žárlila. 
.
, ale paničce to neříkejte) ani památky... 
A taky už se mi okoukala. Panička mě vždycky vzbudí a dá mě do té houpačky, ale já tam nechci být, tak hned uteču. Nějak se tam necítím. Je tam všude hrozně vidět. Ve svojí bedničce mám mnohem víc soukromí a můžu si beztrestně nosit jídlo do pelíšku. Nejlepší jídlo je přece v posteli, no ne? To v té nové kleci nejde 
. Nejhorší je ale ta koule. Kdo to proboha vymyslel, koule pro fretky? Hrůza! Ještěže mě tam nezavírá tak často a nejsem v ní nikdy dlouho. Snad jí to dojde, že to není hračka pro mě. Už nejsem žádné ztřeštěné fretě!
. Tolik mi přitom chutnalo 
. Jinak jsem hrozně mlsná, masíčko ani ovoce, natož zelenina (pfff) mi nejede. Zato jogurtíky a tvaroh po tom se můžu utlouct. Sem tam si dám kompot, ale nesmí být kyselý. S tím mlíčkem mě potěšili. Hlavně, aby mi ho nevypili!!
. Tak dneska budu taky spát celý den a zkusím to až budou chtít spát. Třeba mě tentokrát nechají puštěnou přes noc. Tak dobrou, uáááách!
. Jinak názor přítelovy maminky se příliš nezměnil, Opica smrděla, smrdí a smrdět bude na věky věků, amen 
. Má tak citlivý nos, že to je k nevíře. Už ji podezíráme, že si to vymýšlí. Už jsem ji ale i "načapala" u toho, že se snaží mlčet. Alespoň občas, což je krásný pokrok a cením si toho. Jen tak dál. My s přítelem už taky zdaleka nekomentujeme všechno a jen se na sebe potutelně usmíváme. Opicu tajně pouštíme proběhnout po jeho pokoji, kam maminka o víkendu (raději, aby ji neranila mrtvice