Já vám to řeknu tak. Já jsem viděl fretky poprvé ve zverimexu a moje dcera projevila zájem si nějakou pořídit. Do té doby jsem věděl, že je to zvíře něco jako kuna, myslel jsem, že je divoké a nedá se chovat a taky jsem věděl, že je příbuzné tchoři a hrozně smrdí. Ve jmenovaném zverimexu jsme viděli dvě bílé fretky, prodavačka nám dovolila otevřít klec a hrát si s nimi, byly moc milé a vůbec nás nekously. Nebýt toho, že jsme byli ve městě na druhém konci republiky a měli před sebou ještě týden dovolené, tak jsme si je koupili. Ale vychladnul jsem s tím, že až přijedem domů, podívám se na internetu na všechny dostupné informace, co taková fretka v bytě obnáší a uvidíme. Když jsem toho přečetl docela dost, nabyl jsem přesvědčení, že je dobré mít tedy fretku od chovatele, nebo chovatelské stanice, jak se to tu píše. Tak jsem do jené zavolal. Ozval se docela příjemný ženský hlas a začali jsme hovořit o našem úmyslu si pořídit fretku až došlo na otázku : A už jste někdy nějakou freku měli, máte zkušenosti? Odpověděl jsem samozřejmě popravdě, ne, nemáme...načež se z telefonu ozvalo tónem nevím jestli odpovídajícím a nebo jakýsi hlas podobný "mluvení si pro sebe"...tak to já vám nemůžu fretku dát, když nemáte zkušenosti, to ne, to by.....dál už jsem pochopitelně neslyšel, protože jsem neztrácel provolané minuty.
Tak jsem časem našel inzerát na fretka.cz, že jsou k prodeji fretčí mláďata a nebylo to daleko od našeho města. Emailem jsem se s majitelkou domluvil, na datumu, kdy budou k odběru, taky mi poslala několik fotek milých uzlíčků a odkazy na fretčí registr, kde byla fota matky a otce
Tady jsou některá z nich
Příloha:
fretata.jpg [ 169.66 KIB | Zobrazeno 2615 krát ]
Příloha:
fretata1.jpg [ 191.58 KIB | Zobrazeno 2618 krát ]
Zatím jsem scháněl věci a stavěl voliéru
až přišel ten kýžený den. Přijeli jsme autobusem do vsi, na zastávce nás čekala 17ti letá slečna, a dovedla nás až k nim do hezkého rodiného domu, kde bydlela úplně normální rodina a měli samičku fretky jako miláčka se kterým jsme se hned seznámili. Potom nám přinesli plnou přepravku mláďátek a vyskládali je na trávník do ohrádky. To bylo něco, dlouho jsme se dívali a nevěděli které vybrat
Nakonec nám padl do oka jedlík, který byl neustále u misky a jedl a jedl, to byl Šelmák a je takový dodnes
Dcera potom vybrala opak, velmi čílé, až hyperaktivní mláďě, které jsme nebylo vteřinu v klidu
Bylo nám víc líto než jim asi, že je bereme od tak šťastné a spokojené rodiny, fretčí i té lidské. Zpět nás vzali dokonce autem na nádraží, protože vlak jel dřív, aby jsme s mrňousy někde nečelali.
Takže ne vždy si myslím, že jsou chovatelské stanice nej, někomu se může zdát příliš, když má někdo místnost v paneláku plnou klecí a hlavně v menším množství jsou myslim vymazlenější. Někdy co tady čtu, jak fretky někoho koušou, až do krve, nechápu, já to totiž nikdy nezažil. Ano nějaký ten šrám, hlavně když byli menší v zápalu hry cvakli někdy více, ale žádné prokousnutém prsty a pod, nic takového. Bloodik, i když je v říji, dokáže velmi něžně! uchopit prst do tlamičky a táhnout vás do pelíšku
a nazlobeně kvoká, když se mu prst vysmekne. Šelmák nekouše vůbec, to je olizovač, neustále mě všude olizuje
No co jsem tím vlastně chtěl říct no
asi že každý považuje za nepřijatelné něco jiného, ale když jsou jasně a viditelně zvířata v pořádku, tak nic proti gustu každého, naopak přehnaná starost přijde někdy k smíchu, zvlášť když vám řeknou, že když nemáte zkušenosti, fretku vám nedají (jak potom někdo může mít svoji první, tu asi musí koupit ve zverimexu?
)