Fórum fretky.cz

děkuji

10. Pohled ze spodu č.2
Tuto kapitolu píše sám objekt zájmu Frodík. Předávám mu slovo:

Ko, ko, ko, ko .... zkouška klávesnice íáynbžbxggty ... asi funguje, ko, ko, ko.

Mám pro vás všechny smutnou zprávu. S tím hovínkem to minule nevyšlo Panička si toho všimla, lepla mě po zadku a předělala do záchodku. Tam jsem si uvědomil, že se mi vlastně nechce a že bych nejspíš ani u dveří ze sebe nic nevytlačil. Ale panička mě nepustila, dokud jsem aspoň něco nevytvořil. Doufám, že dnes to dopadne lépe.

Od minula došlo ještě k jedné věci. Změnil jsem taktiku. Stávalo se totiž, když jsem je silně kousl, že mě lepli po zadku a to se mi přestalo líbit. Tak jsem se rozhodl předstírat hodnout fretku a dopřávám jim, hlavně Barvovi, falešné pocity vítězství. Prostě, jako ten inteligentnější jsem musel zvolit vhodnější formu soužití, kdy oba víme, že ten druhý je vítěz a má navrch. S tím, že ten hloupější z nás si to jen myslí. Ale věří tomu a tak je i on šťastný.

Tak třeba když tu proběhne Barvajz z jedné místnosti do druhé. Obě mají trvale zavřené dveře. Nechtějí nás tam pouštět. Jakoby tam měli metrákovou Kasse paste, nebo MaltSoftku. To vím, že ji tam nemají, to bych cítil. No to je jedno, nechtěj nás tam prostě pouštět.

A tak vždycky běžím za Barvajzem, jakobych chtěl do té místnosti proklouznout s ním. Barvajz samozřejmě utíká aby byl rychlejší a abych to já nestihl. A já utíkám tak abych ho nedohnal, protože mě je fuk co tam mají. Párkrát jsem tam byl a nic zajímavého tam není. Jen ti dva papoušci, mňam. No, abych to zkrátil. Barvajz samozřejmě někdy stihne proklouznout, tak že já zůstanu o kousek dál. A kdybyste to viděli, jakou on z toho má radost! Vždycky tam za těmi dveřmi poskakuje a vykřikuje: “Vyhrál jsem, vyhrál! Já jsem tu za opičky a ty seš jen kuna”. Přitom netuší, že smyslem té hry nebylo proklouznout jako první dveřmi. Že smyslem bylo prohnat Barvajze. Vůbec nechápu jak se může cítit jako vítěz, když to je on kdo utíká přede mnou. Prostě opí logika.

Silný pšouk všem!

Ko, ko, ko, škyt škyt.
Frodík vlastní packou.

Barvajz: No comment.

Příště: 11. Další už opravdu ne!

Tak se musim pochlubit! ona ta veta TAK TOHLE BYLO NAPOSLED - preci jen neni az tak pravdiva - a tak jsme absolvovali dalsi cestu Praha - Blava - sice pry deset neni dve, ale i tak - POKROK!

A Flo posila pozdrav Frodikovi, ze priste se prozenou navzajem a daji si zavody

11. Další už opravdu ne!
Protože jsem i já v minulosti choval a pěstoval kde co, tak jsem měl absolutní pochopení pro to, když přítelkyně chtěla odchovat mláďátka. Proč ne. Mláďátka jsou roztomilá a aspoň si s nima pohraju než půjdou z domu a těch pár týdnů než si je odeberou noví majitelé nějak vydržím.

Narodila se jich kopa. Už nevím jestli osm nebo třináct, mám to pomíchané. Hezké byly, i roztomilé. Ale jak Vám to smrdělo! Přítelkyně mi tvrdila, že nic necítí, tak nevím. Buďto jsem přecitlivělý, nebo mě tahala za nos. Naštěstí to za pár dnů mělo jít z domu, tak jsem to nějak překousl. S tím, že jsem si vymínil, že už žádný další odchov nebude (následovaly asi 4). Že se nebude brát domů ani žádná další fretka, to už jsme si ujasnili po Medulce, ta měla vyjímku.

S těmi mláďaty jsme jezdili na veterinu. Jaksi se to očkovalo a čipovalo. Šlo to víceméně mimo mě, jen jsem je tam s přítelkyní vozil. My tu totiž máme v Prostějově jeden skvělý vynález a to je veterina, kam se dá jen přijet autem. Prostě k tomu nevede žádný chodík Ani tam nezastavuje MHD. Docela sranda. Teda jde tam dojít po silnici, která je ale hodně rušná a je lemovaná křížky po dopravních nehodách.

Už jsme měli doma poslední dvě nebo tři. Myslím, že dvě z nich měly jít do zahraničí a ty se chuďátka musely načipovat. Z toho jedna měla jít do Polska, ale zaregistroval jsem, že přítelkyně říkala, že z toho sešlo a že prý zůstane u nás. A když jsme tak jeli po tom čipování z veteriny, tak mi začala docházet jedna nesrovnalost. Jordi říkala, že Elfinora do toho Polska nepůjde a přesto ji nechala načipovat a udělat pas. Tak se jí ještě v autě ptám: “Hele neříkala jsi, že Elfinora zůstane v ČR, že do Polska nepůjde?” Jordi na to: “Jo, říkala.” A já: “Tak proč jsi ji nechala načipovat?”. Na to už nic neodpověděla a tvářila se tak nějak divně, jakoby trochu měla strach a hodně se jí chtělo smát. Došlo mi to. Elfinora zůstane u nás. Ale ne u nás v ČR ale u nás jako u nás!

Tak se tedy počet našich fretek zvýšil na tři. A já, sotva jsem prodělal Medulí pubertu, měl jsem před sebou tu Elfinoří. Samozřejmě se odehrávala dle podobného scénáře. Jen to tak silně nekousalo, protože to vědělo, od své mamky Medulky a strejdu Frodíka, že to bolí.

Příště:
12. Fakt báječná stvoření
13. Chuďátko Gidžitka

Fakt zaujímavý denník, je to také milé spestrenie, tvoj pohľad na fretky z druhej strany akosi sa nazval trpiteľa. včera som skoro do roboty zmeškala, čo som ho chcela celý dočítať.
Tak sa teším na ďalšie príhody.

Bervajz: Tak toto skutočne treba vydať knižne!

12. Fakt báječná stvoření
Bylo to ještě v době, kdy doznívala Elfinoří puberta. A já tak měl za sebou asi tři roky fretčích pubert, vpodstatě vkuse. Tak tehdy jsme byli na jedné fretčí akci. Bylo to na Slovensku. Já ty akce nijak neprožívám, s vyjímkou toho, kdy naše freťule závodí v běhu rourou. Jinak se většinou někde zašiju v autě a spím, abych si odpočinul na zpáteční cestu.

Ale tohle bylo kousek za hranicemi a tak jsem nespal a motal se tam celou dobu fretkařům pod nohy. Jordi potřebovala něco zařídit s jednou z našich fretek a tak mi druhou dala na vodítku na pohlídání. Jakmile jsem byl osamocen, přichomítla se tam ke mně nějaká dívčina, začala to zvíře hladit a po chvíli mi nadšeně říká, jakoby mluvila k někomu se stejnou zálibou: “Fretky sú naozaj báječné stvorenia”. Můj vztah k fretkám tehdy byl ještě mírně negativní, ale nechtěl jsem děvčeti kazit radost tím, že bych jí řekl něco jako: “To teda nevím, já jsem trpitel a jsem tady za opičky” a tak jsem jen mlčky přikývl. Děvče s rozzářeným úsměvem odběhlo hladit zase jiného báječného tyranotvora. A já si na tuhle situaci od té doby již několikrát vzpoměl. Jak jsem se proti své vůli ocitl v situaci fretkomila, ačkoliv jsem trpitel

Příště:
13. Chuďátko Gidžitka

13. Chuďátko Gidžitka
Tak třináctá kapitola symbolicky vyšla na nešťastný a dost hrozný příběh, který ale naštěstí má dobrý konec Ale srandy zde tentokrát moc nebude .

Přítelkyně chodí občas na fretčí procházky s jinými fretkařkami z okolí. Jsou taková partička fretčích paniček. Jednou se k jedné z nich doneslo, že v jedné okrajové části Prostějova někdo našel freťáka a že nevědí co s ním a potřebují aby si ho někdo vzal. A že ona by dalšího freťáka chtěla ke svým fretkám. Požádala tedy moji přítelkyni, aby tam pro něj zajela s ní.

Hodinku na to se otevřely dveře. Slyším hlas své přítelkyně: “Barvínku?” a už mi to bylo jasné! Jdu na chodbu a cestou říkám: “Doufám, že domů neneseš další fret ...”, poslední slovo už jsem nedokončil. Opravdu držela v rukách malou fretečku, která podle velikosti byla buďto mladej sameček, ale spíš dospělá samička . Dostalo se mi rychlého vysvětlení od všech přítomných, že oni si ji vzít nemůžou, protože to není kluk, ale holka a že další fretčí holku mít nemůžou (Hlavně že my jo grrr). A že tam žila v hrozných podmínkách, zavřená v akváriu a ukazovaly jak má doničenou packu. Tak že prý jestli u nás může zůstat, dokud se nenajde nový majitel. Samozřejmě jsem s tím souhlasil. Já tyran nejsem, to je tady někdo jiný!

Vzhledem k tomu, že jsme zrovna měli mláďátka, tak jsme měli všechny klece a voliéry obsazené. Proto Gidžitka bydlela v největší přepravce co máme. Pouštěli jsme ji často, ale většinou se jí moc ven nechtělo. A když už, nebo když jsme ji vytáhli, tak se za dvacet, třicet minut sama vrátila dovnitř a usnula. Nechávali jsme jí otevřená dvířka, vlastně skoro pořád, takže to měla spíš jako boudičku . Ale ven moc nechodila. Stravu přijímala vcelku normálně, ale poměrně málo pila. Už podle chování bylo jasné, že s ní něco není v pořádku.

Byla přítulná, hodná, vypadalo to, že je na člověka zvyklá a že mu nemá za zlé, že jí nejspíš ublížil. Na zádech byla poškrábaná a pokousaná. Packu měla poškrábanou, pochroumanou a bez chlupů. Našich fretek si vůbec nevšímala, když jsme ji zkoušeli postavit před jejich voliéru, dělala jakoby nevěděla co to v ní je. V tu chvíli jsem si vzpoměl na Dobu ledovou, kde si mamutice myslela, že je sysel nebo co Připadalo mi to, jakoby si Gidžitka myslela, že je člověk

Hned druhý den jsme s ní šli k veterináři, aby ji prohlédl a taky kvůli té pacce. Pak jsme tam pár dnů chodili na nějaké injekce, myslím že antibiotika. Ještě jsme jí tu packu čímsi mazali. Po několika injekcích jsme pro ni dostali prášky. Dávali jsme jí čtvrtku. Už to byl zápas, ten malinkej prášek rozčtvrtit A pak to do ní dostat. Já bych to nedokázal, ale Jordi to po pár pokusech začalo jít docela dobře. Dál jsme s ní pravidelně chodili k veterináři na prohlídky. Packa se jí dost zlepšila a protože veterinář při prohlídce nic jiného nenašel, tak se rozhodl, asi po měsíci, léčbu ukončit. S tím, že uvidíme a kdyby byly nějaké komplikace, tak že s ní máme přijít.

Bylo to měsíc poté, co jsme vyvěsili letáky v okolí 10km od nálezu, jak na plakátovací plochy, tak k veterinářům. Nikdo tak hodnou fretečku nepostrádal V té době se ale ozvala nová majitelka, která si ji chtěla vzít. Vlastně se ozvala ještě jedna, ale ta že by si ji vzala jen pokud by si ji nevzal někdo jiný. Gidžitka už vypadala zdravě a tak jsme doufali, že bude v pořádku. Zrovna když si pro ni přijeli, tak jsem ji dal na záchodek, aby byla vyprázdněná na cestu autem. Vypadalo to, že se snaží něco vytlačit, ale že nemá co. Nevěnoval jsem tomu pozornost.

Mysleli jsme, že ten měsíc co jsme s ní lítali k veterináři, krmili ji prášky, mazali jí packu, odebírali hovínka na testy, že tím skončila horší část jejího života a že z nejhoršího je venku. Opak byl ale pravdou, to nejhorší ještě bylo před ní Ještě že si ji vzali ti správní lidé, kteří jí také poskytli potřebnou péči a ještě že žijí v jednom z největších měst, kde je veterinární péče na lepší úrovni.

Moc o tom nevím, jen to že u nových majitelů se její stav opět zhoršil a začalo to právě v tu chvíli, kdy od nás odjížděla. U nových majitelů se ukázalo, že se nemůže vyprázdnit, v důsledku toho, že se rozvinul její původní problém. U nás dokud byla na antibiotikách, tak se díky tomu potlačil nějaký zánět na močových cestách. A tři dny poté, co se antibiotika vysadila (a noví majitelé si ji odvezli), se to zase zhoršilo. Nějak jí to ucpalo močové cesty, takže se nemohla vyprázdnit. Takže ji hned druhý den po odvozu od nás operovali aby s tím něco udělali. Vypadalo to dobře, ale za pár dnů nebo týdnů se to zase zhoršilo a tak šla ještě jednou na operaci. Myslím že pár dnů ještě běhala s nějakým drénkem.

Od té doby už to ale je v pořádku, aspoň podle informací, které mám Na fotkách od nové majitelky jsme viděli, jak jí neuvěřitelně rychle narostla srst na pacce, po té první operaci.

Takže tak. Přes všechny peripetie tahle “na svobodu” vypuštěná fretka měla štěstí a dnes žije a žije dobře. Znám ale jiné případy, kdy to dopadlo nejhůř. Je mi těch tyranotvorů líto, že takhle dopadají. A vadí mi, že je tolik lidí, kteří si myslí, že můžou fretku vypustit do přírody, když je omrzí. Většinou je přitom posílají na smrt.

PS: Jordi mi vytkla, že se Gidžitka píše Gedgitka nebo tak nějak. No já to píšu jinak

A příště zase veseleji:
14. Je libo dalšího tyrana? Ale proč ne ...

smutňoučký...ale se šťastným koncem.
Podobný problémy jsem taky zažila,ale s maličkým kocourkem... našla jsem ho zbědovanýho na ulici s potrhanou nožičkou.Podstoupil dvě operace,vypiplali jsme ho a teď je z něj krásnej velikej kocour bydlící u babičky.
Ještěže fretička narazila na vás a pomohli jste...

14. Je libo dalšího tyrana? Ale proč ne ...
Při našich loňských (2007) dvou vrzích (od dvou samiček) najednou přítelkyně začala být taková nějaká nervozní. Když jsem pátral po příčinách zjistil jsem, že je to v tom, že kamrádka z Olomouce (opět nechci jmenovat, kvůli co největší anonymitě třetích osob), má přesně takové mláďátko, jaké si Jordi vždycky přála. Šampaňskou samičku s bílýma ponožkama. Jenže je zadaná. Že by to sice možná šlo nějak vyměnit, ale že je to jedno, že čtvrtou fretku už stejně mít nemůže, protože jí má ode mě zakázanou. K jejímu zjevnému úžasu jsem jí rezignovaně sdělil, že jestli o to opravdu moc stojí, tak že může. Ono, jestli s Váma v domácnosti žijou tři fretky nebo čtyři, to už nepozná ani zarputilý trpitel a pokud je to opravdu její dlouhodobé přání ...

A tak se k nám přistěhovala Apala Ketaki Caramello Paradiso. Teď asi anonymita třetích osob poněkud utrpěla Je to mládě z roku 2007. A tak jsem si i rok 2007 opět užil. Tahle je navíc rychlá jako fretka. Nebo jako Helenka (to je jedna freťule co u nás asi týden bydlela). Opravdu než se člověk otočí, tak je v opačném rohu místnosti. Pokud se to skloubí s její raráškovitou povahou, tak je to docela tyran. Ale já jsem otřelý trpitel, mě jen tak někdo nerozhodí. Navíc brzo dospěje a bude klid.

A navíc se mi taky hodně líbí. Od začátku jsem jí prorokoval, že bude jednou Best in show (nejhezčí fretka výstavy – vítěz z vítězů jednotlivých kategorií) na výstavě v Maďarsku. A defacto to vyšlo hned na poprvé Není teda úplně Miss, je jen Vice Miss, ale to je jakoby byla Miss, pokud to je v konkurenci stovek zvířátek. V tomto světle mi přijde docela úsměvné, když do Krausova “Uvolněte se prosím” pozvou fretečky, které vyhrály v konkurenci dvacíti fretek )) v nějaké pidisoutěži v Práglu a skvělé úspěchy Yasmin, Jordi a Lorinky, které vítězí v zahraničních soutěžích, v konkurenci stovek fretek za posuzování zahraničních soudců, jakoby nebyly I vy Pražáci, VY VY VY!

Příště
15. Absolutní degradace: Loupač liči pro fretky.
16. Ecce homo freťulka

15. Absolutní degradace: Loupač liči pro fretky.
Na Silvestra jsem Jordi pomáhal chystat všelijaké ty dobrůtky, jako chlebíčky, jednohubky a tak. Napadlo mě, že bych mohl na misku naloupat tropické ovoce. Zbylo toho od Vánoc docela hodně, tak ať se to sní. Své dílo jsem zakončoval loupáním liči. Fretky byly zrovna puštěné a Jordi si s nima hrála. Když v tom se ptá: “Můžu jim dát liči?”. Já na to: “Proč ne?” Hrábla do misky naloupaného a vypeckovaného liči a pohostila tyrany. Myslel jsem, že si to oloupe nebo aspoň jim dá nevypeckované. To jsem to na závěr roku 2007 dopracoval. Degradoval jsem! Teď už jsem jen loupač liči. Je to prostě v ... [neodsuzujte mě za slovo, které teď napadlo Vás ]

16. Ecce homo freťulka
Všiml jsem si, že se Jordi, už několik týdnů, často s někým na ICQ baví o nějakém ECE. Také jsem slyšel, že nás to přijde asi na 4 x 1 000 Kč. To mě docela zaujalo! Z marketingového hlediska. Pokud je něco, za co je fretkař ochoten dát 4 000, tak bych chtěl abychom to mohli nabízet v našem obchůdku. A tak jsem si zkusil něco vygůglovat.

Po přečtení několika článků v angličtině a jako nefretkař a trpitel jsem dospěl k závěru, že to je obyčejná, s prominutím, průjem. Jsem ale lajk, ba co víc jsem podlajk nebo protilajk, jsem trpitel a proto můj názor je zcela irlevantní. Každopádně to vypadá, že vypláznem čtyři litry za fretčí průjem . A když ještě navíc pořád slyším a čtu ece, ece, ece, tak mám pocit, že z toho brzy zezelenají hovínka i mně. Hrůza, děs. Kam se ten svět řítí? Že by do ... ? [opět mě prosím neodsuzujte za slovo, které teď napadlo Vás ]

Správné znění tajenky z kapitol 15. a 16.:
Poslední slovo kapitoly 15. je "kýblu".
Poslední slovo kapitoly 16. je "divných časů".

Prosba:
Pokud se chcete vážně bavit o ECE alias green slime ap., tak klidně, ale ne prosím v tomto vlákně. Tady prosím jen srandu

Příště prozatím poslední kapitolka:
17. Mně to nefunguje

17. Mně to nefunguje
Tuhle sedím u kompu, když najednou slyším asi minutovej fretčí jekot. Podobně jako když kdysi jednomu mláděti, myslím že Jumbovi, umívala zapšoukanou prdel, aby nesmrděl. Tak on se tak bál vody, že ječel jakoby ho na nože brali, aniž by mu kdokoliv cokoliv jiného dělal. Jumbo ale ječel jen chvíli, tohle byl daleko delší ryk. Někdo týrá tyrana, došlo mi! U toho nesmím chybět!

Doletěl jsem do koupelny a tam Jordi ráchala Apalu v lavóru. Říkám: “Co se děje?” a Jordi na to s úsměvem: “Nic, ona se jen lekla toho spreje a tak tady ječela, koza pitomá”. Byl to takový ten šampon ve spreji. Nad tím jsem se hluboce zamyslel. A po chvíli přemýšlení říkám: “Můžu taky?” Jordi s jistou obavou řekla že jo. Tož jsem to zkusil a ta potvora ani nedutla! Se smutkem jsem odešel a nechal tam ty dvě svému osudu. Když po chvíli opět slyším ryk, asi čtvrminutový. Tož co toto je?! Jaktože Jordi to týrání tyranů funguje a mě ne ?

Příště nevím co bude, protože předchozí kapitolkou skončilo to co jsem si nadepsal dopředu. A teď nevím na co si kdy vzpomenu nebo co se udá. I když tedy další díl tuším. Že, Yasmin?

tak ted nevim jestli se bat

K Apale: u nas takovy jekot u myti snad jeste neprobehl.. Ale pssst poradim ti - kdyz fretka spadne do zachoda, tak to je vresteni ze cloveku upadnou i usi ale ja nic nerekla

nez pribude dalsi fretka?


ma nalada prave o hoooodne stupnu stoupla



poslete me slizke hovinko a zaplatte 500,- ??

No, od 6. do 10. budu sám doma trpět s několika fretkama, které nepojedou s váma do toho Polska, tož to možná s tím záchodem zkusím Dík za typ

ale Frodíčkovi bych to neudělal Medulce a Elfince asi taky ne Snad zůstane doma rarach nejmladší: Apala.