Podívejte se na vlákno kuna chovaná v zajetí. Pro jistotu jsem tam napsala varování. Nechtěla jsem díky naší Julče rozpoutat hon na kuny jako domácí mazlíčky. Už bych si podruhé kunu domu nevzala, pokud by nebyla zraněná nebo nemocná. Není to fretka, je to dravec. Co se týká povolení to nemám, protože jsem věřila, že když to ohlásím myslivcům (u nás to vědí všichni) a když s ní chodím pravidelně k veterinářce, která to nevadilo, tak to je v pořádku. Popravdě mám teď strach jít pro nějaké povolení po 3 letech. Ale pokusím se to domluvit s myslivci a veterinářkou, když mně neinformovali, tak ať mi teď koukaj pomoct. Neumím si představit, že by mi ji teď vzali já i manžel ji máme jako třetí dítě. Skoro všude chodí s námi, tedy mimo měst tam se ji moc nelíbí a mně taky ne. Teď ještě k tomu kuňákovi, zatím jsem viděla jen jednoho chovaného v zajetí, ale byl ve venkovní voliéře a utíká často pryč, ale vrací se. Když mu nikdo neleze do cesty tak si nikoho nevšímá, ale když byl v kleci tak mu tam přes mříže kotě strčilo tlapu a on mu ji ukousl. To jen pro ilustraci. Je mu teda 7 let takže je s podívem, že takhle dlouho vydržel aniž by ho nějaký myslivec odstřelil. Vím o dalším pěstiteli, který si takhle vzal několik kun a pak je dal pryč nebo utratil, protože v pubertě začali být agresivní a nezvladatelné, hlavně samci, měl je venku a nikdo k nim nesměl, protože kousali. Máme s Julčou ještě jeden problém, je napůl slepá. Když jsme ji dostali sháněla jsem informace čím krmit atd., u veterinářky jsem se ptala na vitamíny a jaké má brát, aby byla zdravá. Řekla, že nic nepotřebuje a to je výsledek, když jsme u ní v lednu byli tak mi řekla, že je to nedostatkem Taurinu, který je v kočičích konzervách a syrovém mase. My jsme Julii dávali kočičí konzervy, ale po těch měla průjem. Takže ji vaříme tak napůl kuřecí maso nebo králicí. Jí zeleniny, miluje papriky, okurky, rajčata nebo ovoce jako meruňky(i sušené), třešně a maliny. Kupujeme jí vše čerstvé po celý rok. Zkoušeli jsme kupovat ty nejdražší kočičí konzervy, ale ty odmítala a trápit hladem jsem ji nemohla(aby jako začala jíst). Zkoušeli jsme i sušenky pro fretky, ale bez úspěchu. Ono by to naše krmení asi šlo, kdyby nám paní doktorka řekla, že musíme kupovat vitamíny pro kočky s obsahem taurinu, ale to nám řekla až teď. To jsme si zpočátku mysleli že má cukrovku tak jsme byli na testech ale to je dobré. V době kdy začala slepnout začala být opravdu hodně drsná, startovala i na mně a já nevěděla co s ní, jediné co jsem věděla, že ji pryč nedám ani za nic. Tak jsem vydržela prokousnuté prsty a palce u nohou a další. Takže opravdu pozor rozum než si vezmete domů kunu, např. s dětmi si naprosto nerozumí .za ty tři roky u nás v bytě, má na noc klec a když jsem doma je puštěná v obýváku tam má pelech za gaučem, venku chodí na vodítku. Ale stejně když se lekne dokáže být dost drsná a hlavně utíká. Fretčí kšíry jsme museli upravit, protože nejenže se umí vyvyliknout, ale umí i rozepnout karabinu. Poprvé mi to udělala když ji bylo 6 měsíců. Než jsem ji našla brečela jsem jak želva, seděla pod lopuchem a klepala se. Ale pokaždé ji nemusíte najít. Mimo jiné umí lézt po omítce. Taky dost dobře skáče, nevím jak frety, ale Julča skáče po nábytku občas jako blázen (zlikvidovala nám dvě televize jednu uskákala a druhé vykousla připojku na anténu). Zvířata ze zásady netrestám, protože za jejich chyby můžem zpravidla mi, protože jsme nepochopili co chtějí. Např., když mně Julča pokousala, vrčela všichni utíkali a házeli nohy nahoru ,tak jsem ji chytla přitiskla k sobě a tak dlouho mazlila, až pochopila, že je to dobrý že se ji nic u mně nestane. Když ji venčí manžel a uslyší můj hlas tak peláší jak blázen. Jo a procházky nejsou jako s pejskem, Julča vodí na procházky mně, nejradši má strmé stráně, skalky a malé smrčky, takže z lese přijdu úplně hotová ale Julče se to líbí. Prostě to beru tak, že když jsme ji jednou připravili o svobodu tak ji musíme dát co nejvíc péče a vyjít ji vstříc, aby ji nic nechybělo. A i s nejlepším úmyslem, se to pokazí viz. nedostatek taurinu. Už jsem se zas rozepsalam to je děs, o Julče bych mohla napsat knihu. Takčže končím, aby vás ze mně nekleplo.
|