Už jsem tu dlouho nebyla, né že by se nic nedělo, ale nějak není čas. Chodíme často ven, je doba třešní, borůvek a jahod, toť ráj pro Julču. Jinak děkuji za tip s karabinkou u nás v železářství měli jen obyčejné bez zajištění. Do teď jsem karabinky různě zalepovala a zatavovala, ono taky ta karabinka musí být otočná, je to kvůli zamotávání vodítka. A taky nesmí být moc těžká, Julča je drobná tak, aby netáhla zbytečný náklad. Minulý týden si Julča ulovila prvního krtka po oslepnutí, je až neuvěřitelné jaké má od přírody reakce, rychlost s jakou ho chytla byla překvapivá, on se chudák bránil syčením a já myslela že to je had, tak jsem zvedla Julču i s vodítkem a hle krteček jak z pohádky. Julča ho držela za kůži tak se mu nic nestalo, tak jsem ji ho vzala, bylo mi ho líto. Ale potěšilo mně, že i po soužití s námi je schopná něco ulovit. Vodím ji teď na tenkém řetízku tak má dost velkou volnost a já se nebojím, že ho překousne. Může i na strom nebo do křoví. Zrovna v neděli jsme byli v lese, moc se jí tam líbílo a já teď znám všechno kapradí od spoda. Chodím s ní ven tak, aby si sama mohla rozhodnout kam půjde a měla aspoň trochu pocit svobodé vůle, je to trochu časově náročné, dokáže se zaseknout v křoví a zkoumá okolí a já jen kontroluju jestli se nezamotala a čekám už uvažuju o rybářské skládací stoličce. Minulý týden jsme si s Julčou hráli a na mně přišlo spaní, tak jsem si říkala, nesmíš ji spustit z očí ať něco nevyvede, jenže jsem zabrala, ale Julča taky, manžel přišel z práce tak nás vyfotil jak obě chrupeme. On je to trochu zázrak, že usnula na mně jako kočka, na spaní si většinou zaleze do houpačky, nebo domečku nebo za postel, to že usnula na mně je pro mně pocta. Až na tu fotku ta moc pěkná není, teda Julča jó, ještě, že to nemá zvuk, prý jsem chrupala. Tak se zatím mějte zdravíme všechny fretky a freťáky a jejich kamarády Magja a Julča
|