Opět jsme stálými klienty na veterině. Od června bojujeme s ECE. Bohužel zatím né moc úspěšně
První problémy začala mít samozřejmě Gedgi - krupičkový hovínka a míň jedla. Doufala jsem, že to není to, z čeho mám obavy, ale bohužel se ECE potvrdilo. Dostala chudinka k prednisonu další tři prášky a to už na ní bylo moc, ten jeden byl tak hořkej, že ho snědla dvakrát a pak odmítala i samotnou pastu. Takže byly dvakrát denně boje, nějakou dobu jsem jí to házela přímo do krku a nakonec jsem jí to radši drtila do té pasty a pak postupně dávala na jazyk. Poškrabaná jsem byla, jak kdybych lezla ostružiním a viděla jsem na ní, jak mě za to nenávidí. Teď už bere naštěstí jenom Prednison a Enap (ke všemu se jí zhoršilo srdíčko), takže v jediné Calpetce to nakonec sní, i když se ksichtí.
Prášky tedy docela zvládáme, ale s tím jídlem žádná sláva, pořád hubne. Už má pod půl kila. Přitom jinak je čilá, běhá, je zvědavá a pořád jí lákají dveře na chodbu
Další marod je Fredy. V červenci začal zvracet. Prášky vůbec nezabíraly, nakonec se zjistilo, že má zvětšenou slezinu a ta mu tlačí na žaludek. Musel na operaci. Pak se strašně zlepšil, baštil a konečně nezvracel. Ale za pět dní se zvracení zase vrátilo
Tak už nevím, jak bych mu mohla pomoc. Vařím mu kuřecí prsíčka, který nikdy nejedl a teď se po nich může utlouct.
Bohužel už nejsou nejmladší a jejich organismus si nedokáže s ECE poradit
Další tři fretky, co mám doma, jsou zatím v pohodě. Snad to tak bude i dál.