Píšu příspěvky do deníčku o kuně Jůlince. Chtěla bych tímto varovat ostatní co by chtěli chovat kunu. V deníčku píšu, že je milá a přívětivá jsou tam hezká foto, ale v žádném případě nejsem příznivce chovu kun doma. V té době když jsme Jůlinky dostali jsme vůbec netušili do čeho jdem. Nevěděli jsme ani o tom, že musíme mít povolení. Byla krásná a roztomilá tak jsme si ji prostě nechali. Ale myslím si že tím skončil náš život v normálním hezkém bytě to zaprvé, vzali jsme na sebe odpovědnost za to, že Jůlie se nesmí dostat zpět do přírody, čekal by ji krušný život a zřejmě rychlá smrt od myslivců. Je sice očkovaná, ale na čele to napsaná nemá, to že je zvyklá na lidi by ji spíš uškodilo, myslím, že by ji odstřelili pro podezření na vzteklinu. Ale to není vše. Chovat kunu na zahradě taky nejde jsou totiž pověstné svými útěky za kamarády. A taky na zahradě je tak nějak mimo a nezvykne si na vás. Takže ji musíte mít co nejvíc kolem sebe. Já můžu jsem částečné inv.důchodě a mám práci na volný úvazek. Mám také velké děti (20 a 18), které nestrkají ruce kam nemají. Julča si na ně sice zvykla, ale hraje si výhradně se mnou a manželem. žárlí na dceru. Máme ji moc rádi, ale je to závazek. A k těm dětem, viděla jsem samce kuny skalní, který přes pletivo klece ukousl tlapku kotěti takže prst dítěte by nebyl problém. Navenek vypadá mile a líně, ale jeho majitelé ho dali ven do voliéry, protože začal být nezvladatelný. Občas jim uteče, bydlí u lesa, a pak se zase vrátí, ale to nemusí být na vždy. Jinak jsem také mluvila s pánem, který se pochlubil, že už měl pár kun, ale za čas začali být agresivní takže je vypustil. Takže nejdřív jim dopřál lásku a péči a když přšli problémy pryč s kunou. Nechci nikoho děsit, ale sebrat jen tak mládě je taky riziko, když bude máma poblíž tak vás pěkně zřídí. Měla jsem nesčetně krát pokousanou ruku palce na nohou do konce i špičku nosu. Taky jsem zjistila, že tato zvířata nesnášejí oční kontakt je to pro ně výzva k boji, když na ně déle koukáte a oni si toho všimnou tak prostě vystartují. Mám zkušennost jen s naší Julčou, ale každému koho potkáme na výletech vysvětluju, že je to sice krásné zvíře, ale zcela nevhodné pro chov mezi lidmi. Loni jsme ji chtěli dopřát mláďata, zaplaťbůh, že to nevyšlo, bylo by to dost zvláštní. Zjistili jsme od myslivců, že kuny musí mít svého partnera rádi, tak naš nápad vzít roztouženou Julču za kuňákem za účelem páření byl nesmysl, jediné co jsme si odvezli byli blechy, které i přes prostředek proti blechám naskákali na Julču i na nás. Kuňák byl naprosto flegmatický a Julie mu prošla celý domeček a pak chtěla ven a domu. Takže pokud uvidíte kuňátko a nebude na něm vidět zranění nesahejte na něj, máma bude na blízku. Věřte mé zkušennosti. Jsme dost uzavření nežijme společenským životem nechodí k nám vyjma rodiny návštěvy takže Julča je pro nás všechno, ale opravdu všechny důrazně varuji. To, že jsme měli štěstí, neznamená, že ho budete mít i vy a vypustit ji do přírody, když začne zlobit je nefér. Magja
|