>Tak jsem se včera dozvěděla něco z minulosti našeho chlapáka
. Jmenuje se Moony a byl to miláček rodiny. Jenomže když začal říjit, hlava rodiny ho vyhodil a synovi řekl, že ho nechtě skřípl do dveří. Tomu se to ale nezdálo a tak zkusil hledat a našel ho na té policejní stanici v Třebovicích. Ale už mu bylo jasné, že se to může stát znova a Adelaidě, která ho měla v azylu nabídl, že může jít k adopci. A když se na něj byli s maminkou podívat, maminka tajně plakala a oboum to bylo moc líto. Je mi z toho smutno
. Ted mi je i blbé říkat mu jinak. Nezačíná přece u nás lepší, nový život, jen nemohl zůstat doma. Malé to nejde vysvětlit, chce mu jeden den říkat Bělas a druhý Atˇulík
. Vzkázala jsem po Adelajdě, že se k nám mohou kdykoli podívat, že se má dobře. Jinak Batulka je ted neskutečný mazel a Atík tady zase lítá a hraje si s malou na schovávanou, nebo na fixovanou ,( to když vleze do bedny s fixy a pokaždé, když si malá chce vzít jinou barvu, tak si hájí jako pevnost a chnape a poskakuje a lehá si na záda a malá se moc směje a on pak zas čeká, až si bude chtít vzít další fix a vydrží i půl hodky takhle blbnout
).Už má i své oblíbená místa doma na polehávání a spát chodí do klece. S Baty si poblbnou jen na chvilku, protože "ona je přece těhotná
" a on ji po chvilce začne "obtěžovat", ale jsou na sebe pořád spíš něžní. Je to tu hned veselejší, ani se mi moc nechce chodit ven ( a není to jen tím hnusným počasím
).Fotečky budou brzo, jen co se mi bude chtít se s tím trochu poprat
. Zatím ahoj