>Ahoj
. Dneska v noci jsem měla koncert
. Batulka ve 4 ráno běhala po bytě, prala se sama se sebou a tak krásně kvokala, že jsem si musela odkrýt ucho poslouchat. Bylo to takové hluboké KO KO KO jako z kulometu a do toho takové to vysoké PÍP PÍP. Poslouchala jsem to, dokud neusla a myslela jsem na to, jak moc jsem ráda, že ji máme a jak moc nás to s ní doma baví. Když jsme ji přivezli, byla jsem přesvědčená, že to, co nám předvádí je vrchol spokojenosti, ale ne. Teprve ted, třeba když s ní odněkud přijedeme, nebo když i bez ní odněkud přijedeme, nebo jak si hraje s malou, nebo jak nás v noci něžně budí, nebo jak si začla sama chodit pro pohlazení jen tak, když šla kolem- to teprve umí projevit radost. Máme ji moc rádi. A i malá se s ní učí zodpovědnosti za jiného. Ted jsme nachlazené a já jí pořád opakuju: Hedunko, ted se s Baty nesmíš pusovat, byla by taky nemocná. Ale popravdě jsem moc nedoufala, že poslechne. Spíš jsem si myslela, že když bude Baty vzhůru, radši se od obou ani nehnu a budu hlídat. A Hedunka mě moc překvapila. Poslušně Batušce uhýbá a pusinkovat se nenechá: Ted nemůžem Batulko,nech toho
. Moc se obě těšíme na chlapečka, že bude nejen dvojnásobná starost, ale i RADOST!!
. Bohužel,ještě dříve nás čeká pár nepříjemností, jako ukončování říje a po měsíci kastrace. Toho se bojím.
.
I tak ted všem říkám, že fretule je opravdu to nejlepší zvířátko, které jsem kdy chovala